Kunraticko-michelský les, známý spíše jako Krčský les či Krčák, je jedním z největších pražských lesních celků. Co je na něm ještě zajímavější, je jeho vývoj za uplynulých sto let. Od počátku 20. století až do současnosti se totiž stále postupně rozrůstá.
V posledních letech se poměrně často můžeme setkat s výroky – dokonce i z úst některých komunálních politiků –, že se Krčský les postupně zmenšuje, že z něj bylo v minulosti ukrajováno nebo že se plánuje kácení částí Krčáku z důvodu připravované výstavby. Není to však pravda. Ale hezky popořadě, ke všemu se v článku dostaneme.
Pohled na současný Krčák, autor: Vosadron.cz
Proč Kunratický a Michelský
Pokud se chceme vrátit do minulosti a přiblížit si vývoj velikosti Krčáku, s výpočty to bude lehce komplikovanější. V současné době totiž za Krčský les považujeme jak Kunratický, tak i Michelský les. Oba spolu tvoří jeden lesní celek a zabírají plochu skoro přesně 300 hektarů. Samotný Kunratický les má 200 hektarů a severní část, tedy Michelský les, má 100 hektarů. Na první pohled to vypadá jako zaokrouhlování, ale budete překvapeni – údaje jsou skoro přesné. Stačí nahlédnout do územního plánu.
Rozdělení na dvě části má své historické opodstatnění, jež platí dodnes. Kunratický les totiž patří do katastrálního území městské části Praha-Kunratice, která byla až do konce roku 1967 samostatnou obcí. Les Michelský si mezi sebou dělí městské části Praha 4 a Praha 11.
Ačkoliv jako Krčský les je dnes označována celá lesní plocha, před sto lety se takto nejčastěji nazývala jen severní část lesa. Současně existovalo (a dodnes existuje) více variant, jako je například Krčsko-kunratický nebo Kunraticko-michelský les. Pro přehlednost budeme Krčákem nazývat celý les a Kunratickým a Michelským lesem pak jeho dvě části dle katastrů.
V historických mapách se můžete setkat s různými variantami názvů, zdroj: Praha na starých mapách
Ta samá hranice, která dnes pomyslně odděluje les Kunratický od toho Michelského, vedla úplně stejně mapou už před sto lety, kdy vznikla takzvaná Velká Praha. Je tedy zajímavé, že až do roku 1968 spadal do katastrálního území Velké Prahy pouze les Michelský, zatímco v případě vlastnictví panovala ještě úplně jiná situace.
Část Kunratického lesa od Václavky na sever zakoupila Praha v roce 1923 a o pět let později získala také pozemky v okolí zříceniny Nového hradu. Jižní část Kunraťáku patřila rodu Korbů z Weidensheimu, kteří mimochodem do roku 1945 vlastnili i kunratický velkostatek. Samotný les jim byl následně v roce 1947 zkonfiskován. Severní část lesa byla na Prahu převedena dokonce až v roce 1963, předtím ji po staletí vlastnila Univerzita Karlova.
Krčák před sto lety
Historický kontext máme, nyní se můžeme vrhnout na to hlavní, o čem tento článek pojednává – na velikost lesa. Než se dostaneme k historickým mapám a leteckým snímkům, srovnáme si nejdříve oficiální údaje a úředně používané hodnoty.
Abychom byli s výpočty co nejpřesnější, zaměříme se nyní jen na les Kunratický. Oproti lesu Michelskému o něm v dobových pramenech nalezneme mnohem více informací pro srovnání se současnými 200 hektary.
Jeden z nejstarších konkrétních údajů se nám podařilo najít v Národních listech z roku 1930 – ty zmiňují Kunratický les s výměrou 120,2 hektaru. Současná část Kunraťáku je tak o 66 % větší než před 90 lety, soudě alespoň podle historických statistik.
Během následující dekády se Kunraťák rozrostl o více než 23 hektarů a v Národních listech z roku 1939 se tak již můžeme dočíst, že má rozlohu necelých 144 hektarů. V průběhu následujících zalesňovacích prací byl v dalších letech údaj aktualizován na více než 160 hektarů.
Článek z roku 1940 o velikosti a rošiřování Kunratického lesa, zdroj: Lidový deník Večer
Právě během třicátých let probíhaly v Kunratickém lese největší zalesňovací práce a úpravy na příjemnou rekreační oblast pro všechny Pražany. V nadcházejících dekádách již nárůst nebyl tak dramatický a odpovídal zhruba 20 novým hektarům.
Co se týče severní třetiny lesa, tedy Micheláku, zde už je to se zmínkami o rozloze v historických pramenech a novinách složitější. Musíme si tedy pomoci starými leteckými snímky, na kterých lze za pomoci nástroje pro výpočet plochy alespoň orientačně změřit, jak velký Michelský les vlastně byl. Z dostupné mapy z roku 1938 se takto postupně dopracujeme k hodnotě necelých 89 hektarů. Snímky z roku 1930 bohužel nemáme k dispozici.
Pokud bychom brali, že byl Michelský les v roce 1930 stejně velký (ne-li ještě menší) a připočetli bychom 120 hektarů lesa Kunratického, dojdeme snadno k tomu, že měl Krčský les před 90 lety rozlohu 209 hektarů. Při srovnání s dnešními 300 hektary je to oficiální nárůst rozlohy o 43,5 %.
Zvětšování lesa po revoluci
K největšímu rozmachu došlo v průběhu dvacátých a třicátých let, během druhé poloviny 20. století a na počátku 21. století už tak zásadní změny nepozorujeme. Například v letech 1999 až 2009 se velikost Krčského lesa takřka nezměnila, drobné rozšíření lesních pozemků jsme měli možnost zaznamenat pouze u severní hranice Michelského lesa.
Ještě v oficiálních materiálech Magistrátu hl. m. Prahy z roku 2007 se ale můžeme setkat se zmiňováním menší rozlohy, než kterou uvádí relevantní zdroje dnes. Před 14 lety byla uváděna rozloha celého Krčského lesa 284 hektarů, ze kterých 278 tvořil lesní porost.
Současný územní plán pak vymezuje velikost Krčáku plochou lesního porostu o skoro přesně 300 hektarech. Konkrétně se jedná o plochu 299,9 hektaru.
Nutno však podotknout, že zvětšování se netýkalo pouze Krčáku. Za posledních 100 let došlo na území našeho hlavního města k 28% nárůstu zahrnujícímu výměru všech lesů.
Proměna Krčského lesa v mapách
Samozřejmě nemůžeme vycházet jen z čísel a statistik. To, co najdeme v tabulkách a dokumentech, může být ve skutečnosti úplně jinak. Pozornost tedy dále zaměříme na historické mapy. Z let 1913–1948 jich máme k dispozici více než desítku. Paradoxně se v nich setkáváme s tak velkou rozmanitostí zaznačení ploch lesního porostu, že nám jsou při bádání spíše ke škodě než k užitku.
Všechny mapy z počátku dvacátých let minulého století mají ale jedno společné – jihovýchodní část Kunratického lesa začínala až za Kunratickým mlýnem. Dnes je oproti tomu ke Krčskému lesu připočítáváno ještě dalších více než pět hektarů podél Dolnomlýnského rybníka. Někdy dokonce do Kunratického lesa nespadala ani část od Kunratického potoka na jih.
Srovnání lesa okolo Kunratického mlýna na mapách z let 1923 a 1948, zdroj: Praha na starých mapách
Dalším výrazným rozdílem při srovnání s aktuálním stavem je severovýchodní část Krčáku podél ulice Na Ovčíně. Zde dokonce chybělo více než deset hektarů lesa, které zde nalezneme nyní. Stejně tak později přibyl i další lesní výběžek v blízkosti restaurace Za Větrem – tam, kde les ještě v osmdesátých letech ostře končil a dále se nacházely pole a areál Interlov, dnes částečně navazuje les, který plynule přechází do parku Nové Roztyly, jejž vlastník pozemků, společnost Passerinvest Group, již mnoho let postupně rozšiřuje a revitalizuje.
Právě tyto proměny jsou ještě lépe vidět na archivních leteckých snímcích. Na ty se pojďme podívat nyní.
Krčák na leteckých snímcích
Jedna věc jsou oficiální údaje, druhá historické mapy a plány. Realitu nám ale pomohou nejvíce přiblížit letecké snímky. Ani to, co je zaznačeno v mapě, totiž nemusí zcela odpovídat skutečné situaci.
V případě leteckých fotografií však hned ze začátku narážíme na první zádrhel – žádné detailní fotografie z průběhu dvacátých a třicátých let, kdy docházelo k největším zalesňovacím akcím, bohužel k dispozici nemáme. První takový snímek pochází až z roku 1938 a drobná část ho navíc chybí. I tak je pro nás v mnoha ohledech přínosný.
Mimo jiné potvrzuje to, co nám již naznačily mapy a plány. Například nejsevernější část Krčského lesa v okolí retenční nádrže Interlov a tenisových kurtů nebyla ještě na konci třicátých let vůbec zalesněna. V této době se v místě nacházela pískovna, která zde fungovala až do čtyřicátých let.
Srovnání leteckých snímků z let 1938 a 2009 v okolí tenisových kurtů u areálu Interlov, zdroj: ortofotomapy IPR Praha
Víceméně celá severní hranice od tenisových kurtů až k rybníku Labuť procházela o něco jižněji, než kudy vede dnes. Dokonce i bývalá restaurace Hájovna, po které dnes v těchto místech najdeme jen ruiny, byla od okraje lesa vzdálena pouhých pár desítek metrů.
Pokud si chcete detailní srovnání prohlédnout sami, doporučujeme využít interaktivního archivu ortofotomap, který najdete na stránkách Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy.
Zde si můžete postupně překlikávat mezi jednotlivými obdobími, či si dokonce umístit dvě mapy přes sebe a pomocí posuvné dělicí čáry prozkoumat rozdíly v konkrétních místech Krčského lesa. Druhou možností je využití portálu Dvě Prahy, který kombinuje historické letecké snímky se starými mapami.
Dalšího výrazného rozdílu u hranice lesa si můžete všimnout v lokalitě restaurace U Krále Václava IV., kde dnes lesní porost už zasahuje do míst, na kterých se ještě v padesátých letech nacházela jen pole. Stromy se částečně rozrostly i za hranici lesa.
Zmiňovanou proměnou prošlo také okolí Kunratického mlýna s Dolnomlýnským rybníkem. Jak si ale na leteckých snímcích určitě všimnete, už v roce 1938 byla zalesněná hranice skoro totožná s tou dnešní. Řada míst v okolí břidlicové skály Dešťovky byla ale relativně holá.
Krčský les byste nepoznali ani v okolí velkého altánu a srubu Gizela. Tam, kde se dnes nachází lesní fotbalové hřiště a srub Gizela, se až do šedesátých let též rozprostírala pole. To samé platilo pro nyní zalesněnou oblast severně od ulice Na Ovčíně.
Srovnání leteckých snímků z let 1938 a 2009 ve východní části lesa okolo současného hotelu Globus, zdroj: ortofotomapy IPR PRaha
Poslední výraznou proměnou prošla oblast v blízkosti stanice metra Roztyly. Pokud byste se v roce 1938 rozhodli dojít od místa, kde se dnes nachází vstup do metra, až k restauraci Za Větrem, po pravé straně byste měli pouze pole, rasovnu a v dálce Spořilov. Dnes v těchto místech Krčský les navazuje na zmiňovaný park Nové Roztyly.
Mýtiny a kácení
Nebylo by však správné počítat rozlohu jen podle hranic, jde také o hustotu a volné plochy uvnitř lesa. Dnes v Krčském lese najdeme řadu mýtin a palouků. Zvláště v posledních letech se kácí hned z několika důvodů – jedním problémem je kůrovec, dalším například těžba invazivních druhů, které ohrožují les, třeba dubů červených. Kromě toho probíhají i pravidelné probírky středně starých stromů, v rámci kterých je upravována dřevinná skladba a jsou odstraňovány poškozené nebo nekvalitní stromy.
Mýtiny a nezalesněné oblasti však v Krčském lese byly už během dvacátých a třicátých let minulého století. V některých částech byl les upravován spíše do podoby parku, kam během víkendů mířilo za rekreací stále více Pražanů.
Opět doporučujeme srovnání ortofotomap v archivu IPR Praha nebo na webu Dvě Prahy. Postupné zahušťování je dobře viditelné například na snímcích z let 1938 a 1975. Na starší fotografii si můžete povšimnout mýtin v jižní části lesa nebo v okolí Kunratického potoka v blízkosti mlýna. Nešlo však jen o mýtiny, v první polovině 20. století se přímo v lese nacházelo několik provozů. Již jsme zmiňovali pískovnu nedaleko tenisových kurtů, další pískovna pak fungovala na protilehlé straně lesa. V těchto místech dnes do lesa zasahuje ulice s názvem Pískovna, ve které stojí několik původních rodinných domů. Rozsah těžby písku je nejrozeznatelnější na letecké fotografii z roku 1945.
Srovnání leteckých snímků z let 1938 a 1975 v jihozápadní části lesa, zdroj: ortofotomapy IPR PRaha
Co je ještě les a co není
Nabízí se ještě otázka, co můžeme považovat za les a co ne. V dnešní době je už území Krčáku jasně definováno a zaznačeno, z dobových map a leteckých snímků se však tyto údaje vyvozují mnohem složitěji.
Přesto je na leteckých snímcích z minulého století jasně vidět, že zelené plochy na okrajích Krčáku byly znatelně menší, než jsou dnes. Je zajímavé, že žádná z nových staveb na okrajích lesa nikdy nezasáhla do jeho území. Ať už Thomayerova nemocnice, IKEM, sídliště Jižní Město II, Roztyly, sídliště Zelené údolí, nebo zástavba v Kunraticích, veškerá výstavba vždy probíhala mimo území lesa.
Rozhodně tak není pravda, že by se z Krčského lesa postupně ukrajovalo, jak někteří politici s oblibou tvrdí. Naopak, území lesa se za posledních 100 let ještě zvětšilo a v některých místech se zeleň rozrostla i za jeho hranice – například v oblasti u Zeleného údolí, u okraje Jižního Města II, v blízkosti rybníka Labuť nebo v okolí stanice metra Roztyly.
Právě lokalita Roztyl bývá často předmětem diskusí na téma kácení lesa za účelem výstavby. Někteří komunální politici totiž už před lety rozšířili nepravdivé informace, že se plánuje velké betonování Krčského lesa. Konkrétním záměrem, na který odkazovali, měl být projekt Nové Roztyly, který v lokalitě připravuje společnost Passerinvest Group.
Pravda je však taková, že zmiňovaný projekt území lesa nijak nezmění. Výstavba je situována v brownfieldu Interlov, který se nachází v těsné blízkosti křižovatky Jižní spojky s magistrálou. Na těchto místech byl v minulosti areál jatek na zpracování zvěřiny, jehož haly a provozní budovy byly zbourány ještě relativně nedávno. Celá východní část pozemků pak byla zdevastována během výstavby metra C.
V místech, kde území lesa končí, na něj navazuje nově vznikající park Nové Roztyly, který jsme již zmiňovali výše. Několikahektarový park je postupně vytvářen v místech, která byla v minulosti také dlouho zanedbávána, plná odpadu a neprostupných křovin. O vzniku parku se můžete více dočíst třeba v tomto článku.
Výstavba tedy neohrozí les ani nově vznikající park, ve kterém společnost Passerinvest Group v uplynulých čtyřech letech postupně zpřístupnila několik venkovních sportovišť – workout, fitness hřiště, běžeckou dráhu, parkourové hřiště a discgolfové hřiště. Zeleň, která bude z důvodu nové výstavby odstraněna, tvoří převážně náletové křoviny a dřeviny z období posledních let, mezi nimiž jsou i nebezpečné invazivní druhy – především trnovník akát. Park se ale dále rozšíří, čehož součástí bude i výsadba nových, kvalitních a dlouhověkých stromů.
Fotografie nově vznikajícího parku Nové Roztyly
Celý projekt klade velký důraz na ekologii, například na zadržování vody v krajině. Počítá proto s vyvedením zatrubněného Roztylského potoka zpět na povrch a s vytvořením nových vodních ploch v podobě kaskádovitých tůní. Mimo vyvedení potoka plánuje společnost Passerinvest Group v jižní části území též otevřít dešťovou vodoteč, odvádějící vodu z Horních Roztyl. Ve výsledku tak v lokalitě vznikne ještě další potok s jednou větší vodní plochou.
Snahou investora je, aby celý vodní systém fungoval tak, že ani během parních letních měsíců nevyschne a voda bude územím protékat neustále. Biotop přispěje k rozvíjení pestrosti druhů místní fauny a flóry a zároveň bude zadržovat vodu v krajině a ochlazovat tak místní klima během léta. Více se můžete dočíst zde.
Obyvatelé se tak nemusí ničeho obávat. Území lesa zůstane zachováno a dlouho opomenutá lokalita v okolí stanice metra postupně projde celkovou rekultivací.
K jak velkému nárůstu tedy došlo?
Od roku 1938 se plocha lesa zvětšila ze zhruba 262 hektarů na současných 300. Na začátku dvacátých let, před masivním zalesňováním, byl rozdíl ještě větší. Ačkoliv nemáme přesné údaje, mohlo se jednat o přibližně 220 až 250 hektarů lesů. V takovém případě by to znamenalo, že se Krčák za poslední století zvětšil zhruba o třetinu. A jak jsme zmiňovali už dříve, pokud bychom vycházeli z čísel a údajů z novin, jedná se o nárůst dokonce přes 40 %.
Co je však hlavní, území lesa zůstane zachováno a Krčský les coby zelená oáza uprostřed velkoměsta bude i nadále sloužit všem Pražanům jako jedna z nejvýznamnějších rekreačních oblastí.
Poznámka redakce: Vznik online magazínu Krčák žije iniciovala společnost Passerinvest Group, která jeho provoz též financuje.
