Věděli jste, jaký měla Thomayerka původně název? Jaké všechny účely v minulosti vystřídala? A že místo mimo jiné ukrývá desítky let přísně střežené tajné prostory, o kterých se veřejnost poprvé dozvěděla teprve v 90. letech minulého století? Vše se v tomto článku dozvíte. Ale pěkně popořádku…
Se vznikem Velké Prahy v roce 1922 připadla hlavnímu městu povinnost postarat se také o potřebné z nově připojených čtvrtí. Pražské chudobince a chorobince, pečující nejen o nemajetné či starce, ale také o nevyléčitelně nemocné, které nemocnice ze zákona nesměly přijímat, však tou dobou byly beznadějně přeplněné. Žadatelům o umístění, kterých neustále přibývalo, nezbývalo než vyčkat, než některého ze stávajících chovanců vyprovodí na jeho poslední cestu.
Ve snaze najít řešení neutěšené situace zvítězila smělá vize na založení ústředního zaopatřovacího ústavu, ve kterém by našli útočiště chudobní i dlouhodobě nemocní. Při výběru vhodného místa k výstavbě padla volba na pozemky při západním okraji Kunraticko-michelského lesa, neboli Krčáku. Klidné místo v sousedství divokých lesů ostatně nebylo ke zřízení léčebného zařízení vybráno poprvé. Jen o kousek dál, v dnešní Sulické ulici, provozoval v letech 1909-1916 své slavné nervové sanatorium pražský psychiatr a podporovatel Lesního divadla Jan Šimsa.
Historická fotografie Thomayerovy nemocnice, zdroj: www.ftn.cz
Evropský unikát, který přitáhl pozornost celého světa
První etapa výstavby ústředního zaopatřovacího ústavu započala v červenci 1926. V rekordním čase dvou let a tří měsíců vyrostl rozsáhlý komplex 21 budov zahrnující několik pavilonů pro chudé, zestárlé a nemocné, dětskou zotavovnu, chorobinec a ozdravovnu i potřebné administrativní a hospodářské zázemí včetně vlastní pekárny a řeznictví, zahrad a sadů pro pěstování ovoce a zeleniny.
Architekti návrhu, bratři Bohumír a Ladislav Kozákovi, mysleli při projektování také na možnosti aktivního odpočinku a duchovní potřeby chovanců. Součástí ústavu, vystavěného ve funkcionalistickém stylu, proto byla tenisová hřiště, rehabilitační bazény, ale také knihovna, divadelní sál, letní divadlo a kaple.
Léčebné a sociální zařízení, které bylo slavnostně otevřeno 26. října 1926, dostalo název Masarykovy domovy. Jedinečný projekt vybavený nejen nejmodernější zdravotnickou technikou a příslušenstvím včetně takových technologických novinek jako ústřední topení nebo elektrické vozíky pro rozvoz jídla, právem přilákal zájem osobností z celého světa. Kromě prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka nebo bratří Čapků Masarykovy domovy poctili svou návštěvou například také egyptský král Faud nebo bratr japonského císaře Hirohita Nobuhito Takamacu.
Mapa Krčského lesa z roku 1948
Mezi dvěma slavnými érami
Pokojný život v Masarykových domovech ukončila válečná vřava. Původní obyvatelé domovů byli vystěhováni a v pavilonech, které dlouhá léta sloužily potřebným, si německá okupační vojska zřídila lazaret a ubytovnu pro rodinné příslušníky svých důstojníků.
Po skončení války bylo zařízení až do května 1946 proměněno v mobilní nemocnici Rudé armády, v níž se zotavovali ranění a čeští i zahraniční vězni z koncentračních táborů. Teprve poté se ústav začal navracet ke svému původnímu účelu, avšak ne nadlouho.
Po několika letech diskusí o jeho dalším směřování bylo na návrh MUDr. Otakara Šmahela rozhodnuto o přebudování areálu na nemocnici. V roce 1950 tak vznikají Státní odborné léčebné a ošetřovací ústavy v Krči, které v roce 1954 získaly na počest profesora Josefa Thomayera, jedné z nejvýraznějších osobností českého lékařství 19. století, název Thomayerova nemocnice. Začíná se psát nová etapa.
Zn.: “Přísně tajné”
V průběhu padesátých a šedesátých let se rozvoj Thomayerovy nemocnice nesl nejen ve znamení přerodu v moderní zdravotnické zařízení – založena byla řada léčebných a výzkumných pracovišť, z nich některá dala později vzniknout Institutu klinické a experimentální medicíny – ale také ve stínu studené války. Obavy z jaderného útoku vedly k výstavbě třípatrového podzemní nemocnice, která měla sloužit jako protiatomový kryt.
V prostorách, které v dobách ČSSR podléhaly přísnému utajení, se nachází 72 lůžek a operační sály, původně zde byly umístěné dokonce i přístroje pro ozařování onkologických pacientů. Ačkoli většina vybavení pochází ze sedmdesátých let, je nemocnice plně funkční a v případě mimořádných okolností může být do jedné hodiny uvedena do provozu. Naposledy k takové události došlo během povodní v roce 2013, kdy zde našlo útočiště 40 obyvatel vytopeného domova pro seniory.
Podzemní část fakultní Thomayerova nemocnice, zdroj: Wikimedia commons, Chmee2
V sepětí s přírodou
S přibližně 1600 lůžky, personálem zahrnujícím okolo 1100 zaměstnanců a zhruba 50 tisíci ošetřenými pacienty za rok patří Fakultní Thomayerova nemocnice k nejvytíženějším zdravotnickými zařízením v Praze. Kromě stonajících a zdravotnického personálu jsou jeho neodmyslitelnou součástí také tvorové, které bychom v nemocnici právě nečekali.
Nejpozději od osmdesátých let minulého století se v areálu začali zabydlovat mufloni, původně vysazení v Krčském lese. Mírumilovným zvířatům pranic nevadí ruch aut ani provoz návštěvníků a mezi nemocničními pavilony se jim zalíbilo natolik, že jejich stádo každoročně čítá desítky až stovku jedinců.
Nemocnici s “Krčákem” pojí ale víc než jen majestátní rohatci. Přilehlý les je mimo jiné součástí tras Běhu pro zdraví s Thomayerkou, který FTN pořádá pro své zaměstnance a jejich děti. V jeho severozápadní části se pak nachází Vyhlídka nad Thomayerkou, z níž se otevírá pohled na celý nemocniční komplex i jeho nejbližší okolí. Už jste ji navštívili?
