Když jsme na podzim roku 2018 vydali článek Záhadné schodiště v Krčském lese, během prvních pár dnů si jej přečetly tisíce čtenářů. Ještě aby ne, poničené schody v Krčském lese (Kunratickém a Michelském lese) dlouhé roky míjely davy návštěvníků, kterým celou tu dobu vrtalo hlavou, co zde taková neobvyklá stavba dělá. Pokud si nejste jistí, kde konkrétně se schody nachází, podívejte se do naší interaktivní mapy.

Příběh krčských schodů by tímto článkem mohl končit. Pokud jste si ho však přečetli celý, jistě si pamatujete, že závěr zůstal otevřený. K přesné dataci vzniku stavby jsme se totiž nakonec stejně nedostali a teorie zůstala pouhou teorií. 

Přestože jsme tehdy zveřejnili výsledky našeho bádání, dál jsme pokračovali v hledání dalších pramenů a materiálů. Tedy až do letošního ledna. Proč? Dostali jsme se totiž konečně ke zcela zásadním dokumentům, které záhadu krčských schodů jednou provždy uzavírají.

O celé dobrodružství bychom se s vámi nyní rádi podělili. Pokud jste nečetli náš předchozí článek nebo si ho už nepamatujete, doporučujeme si ho přečíst dříve, než se pustíte do jeho pokračování. Přejeme vám příjemné počtení.

 

 

Co následovalo

Jak jsme zmínili, po vydání prvního článku se strhla lavina reakcí. Jen během prvního měsíce si příběh schodů přečetlo více než 14 tisíc lidí. Na sociálních sítích jej sdílely stovky uživatelů, stránek a organizací. Připojily se i Lesy hl. m. Prahy, MČ Praha-Kunratice, dokonce i Petr Zenkl, prapravnuk pražského primátora Petra Zenkla, kterého jsme ve vyprávění též zmiňovali. Potěšilo nás také, že se o schody začala zajímat další média a zmínky se objevovaly na nejrůznějších webových stránkách a portálech. Naši čtenáři tajemné schodiště přidali například i na server Lovecpokladu.cz nebo do map na Googlu a Seznamu.

Článek se nakonec dostal až do České televize, jejíž redaktory zaujal natolik, že se o prvorepublikových schodech v Krčském lese rozhodli natáčet a nás k tomu přizvat. Výsledkem byla pěkná reportáž v pořadu Z metropole na ČT1, kde promluvila také jedna z pamětnic nebo známý historik fotografie Pavel Scheufler, jehož snímek nám zásadně pomohl v posledním pátrání.

 

Nové materiály a příběhy

Díky skvělým ohlasům na článek i reportáži v České televizi se nám ozvala celá řada lidí, kteří si schody alespoň trochu pamatují ze svého dětství nebo mají k dispozici nějakou tu historickou fotku. Všichni nám chtěli pomoct s pátráním a upřesněním datace vzniku stavby. Často se však jednalo o snímky z let 1938 až 1944, kdy – jak jsme již s jistotou věděli – schody dávno stály.

Jednou z takových pamětnic je paní Vacková, narozená v roce 1932, která si z dětství pamatuje, jak ke schodům chodili s rodiči na výlety. Její vnuk Petr nám zaslal několik fotek schodiště, které byly podle paní Vackové pořízeny v době, kdy začala chodit do první třídy základní školy, tedy v letech 1938 až 1939.

 

 

 (historické snímky Krčského schodiště z let 1938-1939, © archiv paní Vackové)

 

Schody se objevily i v kultovním filmu

Mimo fotografie z konce třicátých a průběhu čtyřicátých let jsme narazili také na několik materiálů a snímků z let šedesátých a sedmdesátých, na kterých je možné pozorovat, jak rychle se schodiště během pouhých pár desítek let poničilo. V té době už chybělo dřevěné zábradlí, zmizely lavičky a jednotlivé schody byly stržené.

Krčské schodiště si rovněž „zahrálo“ v jednom známém českém filmu z roku 1966. Jde o snímek Kočár do Vídně od Karla Kachyni a Jana Procházky, kde hlavní roli ztvárnila Iva Janžurová. Celý film je dostupný zdarma v oficiální licenci na portálu YouTube. Scéna se schody začíná v čase 51:33.

Všechny tyto informace jsou jistě zajímavé a pomáhají dotvářet historii záhadné stavby včetně jejího postupného zániku. Ale to podstatné, co nás zajímalo, nám stále unikalo – kdy přesně byly schody postaveny, za jakým účelem a proč se nazývaly Primátorské.

 

Teorie, u které jsme skončili

V našem prvním článku o tajemném schodišti jsme po dlouhém pátrání nakonec dospěli k variantě, že schody byly postaveny v době krize v roce 1936 nebo 1937 jako účelná stavba na podporu nezaměstnaných obyvatel. Tedy jakási obdoba Hladové zdi.

Abychom tuto teorii potvrdili, potřebovali bychom však nějaký ověřený důkaz. Ten jsme bohužel neměli, a tak jsme nakonec zůstali u nejpravděpodobnější varianty, kterou nám potvrzovala také starostka městské části Praha-Kunratice Lenka Alinčová: „Podle místních pamětníků schody skutečně pocházejí z třicátých let 20. století. Vámi uvedené teorie tady kolují, ale žádná nebyla v současné době potvrzena. Nejvíce se starousedlíci přiklánějí k hladové zdi.“

Je ale tato teorie skutečně ta pravá? Nebo jsme posledně hledání vzdali předčasně? Čtěte dál, pravdu se už brzy dozvíte.

 

Historie ukrytá v prstenu

V loňském roce se nám po několika měsících opět ozval pan Novák, který nám již dříve zaslal fotku schodů z července roku 1943. Tu jsme sdíleli na naší facebookové stránce a doplnili ji do galerie původního článku. Pan Novák mezitím přelouskal dalších více než tisíc starých fotek z rodinných alb svého dědy Josefa Nováka a přitom se mu podařilo nalézt ještě dřívější snímky obřího schodiště z průběhu několika let.

 

(historické snímky Krčského schodiště, © archiv Josefa Nováka)

 

Na některých fotkách v albu byly uvedeny roky jejich pořízení, tyto údaje však v případě všech fotek schodů bohužel chyběly. A tak se pan Novák pustil do skutečně detektivní práce. Pomoci měla jedna nenápadná indicie – snubní prsten mladé dámy na fotografiích, jeho babičky. Z alba se totiž dalo zjistit, že se svatba uskutečnila v listopadu roku 1935. Stačilo prozkoumat, na kterých fotografiích slečna prsten už měla a na kterých ještě ne.

Ani to ale nebylo zdaleka tak jednoduché. Kvalita některých fotek nebyla moc dobrá a na jiných zase nebyla vidět ruka dámy. I tak se podařilo datovat fotky ze schodů do let 1936 a 1937. Což nám opět potvrzuje, že v této době schody už stály.

Pak tu byl ještě jeden špatně zařaditelný obrázek, který ale pravděpodobně roku 1936 předcházel. Slečna zde seděla na lavičce, jež byla součástí schodiště. Ruku si na snímku bohužel zakrývá, takže není možné rozklíčovat, zda snubní prsten má, či nikoliv.

Pan Novák však podle oblečení tuto fotku porovnal s dalšími snímky ze stejného dne a zjistil, že na žádných z nich dívka prsten na ruce nemá. Co to znamená? Že fotka musela být pořízena v říjnu nebo na začátku listopadu roku 1935, tedy ještě před svatbou. Ale dříve než v říjnu to být nemohlo, neboť v tomto měsíci se Josef Novák, ženich, vrátil po dvou letech z vojny.

 

(obtážně zařaditelná fotka ze schodů, pravděpodobně listopad 1935, © archiv Josefa Nováka)

 

Jsou snad schody mnohem starší?

Máme tu tedy novou teorii, že schody byly vybudovány ještě před listopadem roku 1935. V původním článku jsme odhadovali datum vzniku na rok 1936 nebo 1937, k čemuž nás dovedla fotka ze sbírky pana Scheuflera pořízená s největší pravděpodobností v létě roku 1937. Podle úpravy terénu jsme odhadovali, že schody byly dokončeny krátce předtím.

Nyní ale fotka z jiného rodinného alba naznačuje, že schodiště existovalo již v roce 1935. Kdy bylo postaveno? Je snad možné, že to bylo ještě dříve, před rokem 1935? Těmito otázkami se vracíme znovu o krok zpět.

 

Podrobné prozkoumání historických map

Rozhodli jsme se proto se znovu zaměřit na dobové mapy, plány a letecké snímky. Nejranější fotku z ptačího pohledu jsme i nadále měli až z roku 1938, na níž schody znatelné jsou.

Všechny nasbírané mapy jsme už v roce 2018 prošli mnohokrát, takže ani nyní jsme z nich nic nového nevyčetli. Museli jsme se obrátit na někoho, kdo by měl k dispozici více map.

Naštěstí jsme byli už od loňského roku v kontaktu s panem Kubíčkem, který spravuje skvělou facebookovou stránku Praha na starých mapách. Ten v minulosti publikoval hned několik plánů Krče či Spořilova z třicátých let minulého století.

Pana Kubíčka jsme proto požádali, zda by se nepokusil najít další, podrobnější historické mapy Krčského lesa, které by nám napověděly něco více o tomto období.

Měli jsme radost, když se podařilo najít mapy z let 1934, 1935 i 1936. Mohli jsme zkoumat dál. Podíváme-li se na nákres z roku 1936, uvidíme zde schody zaznačené. V případě map z předchozích dvou let ale v těchto místech žádnou značku schodů nenajdeme. Že by tato stavba byla skutečně dokončena až v druhé polovině roku 1935?

Nyní už víme opravdu jistě, že v roce 1936 schody stály. Můžeme však spoléhat na mapy, ve kterých schody zaznačené nejsou? Vždyť na dalších plánech z let 1938 nebo 1943 schodiště také chybí. A každá mapa je navíc úplně jiná. Teoreticky tak mohlo stát už v roce 1934, jen nebylo zapsáno v mapě.

 

(historické mapy pravděpodobně z let 1935 a 1936,  © Praha na starých mapách)

 

A zase zpět na začátek

Relevantní mapy z dané doby máme tedy snad všechny. Fotek je k dispozici také spousta, včetně té nejranější z října nebo listopadu 1935. Jak ale zjistit, kdy byly schody vybudovány?

Nezbývá nám nic jiného než se vrátit k tomu, čím jsme už před rokem a půl strávili spoustu času – k dobovým novinovým článkům. Tenkrát jsme však udělali jednu zásadní chybu. Podrobné rešerše jsme postupem času omezili na období 1936 až 1938, o kterém jsme si mysleli, že je jako doba vzniku stavby nejpravděpodobnější.

Začali jsme znovu důkladně procházet pražské i celostátní noviny, tentokrát z let 1930 až 1935. Zaměřili jsme se hlavně na zmínky o nouzových pracích, které vyplývaly ze zákona 74/1930 Sb. z. a n., o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných. V tom je totiž uvedeno, že ministr sociální péče může z prostředků určených na opatření proti nezaměstnanosti podporovat nouzové práce, jež podniká stát, země, okres, obec nebo veřejnoprávní osoba právnická ve veřejném zájmu.

Což znamená, že v rámci boje proti nezaměstnanosti v době krize mohou být vyhlašovány nejrůznější práce, při kterých se z veřejných peněz přispívá nezaměstnaným stavebníkům. Takové akce mohla provádět i samotná Praha a její jednotlivé odbory.

Nejčastěji se jednalo o různé dělnické a manuální úkony spočívající v úklidu ulic, drobných opravách cest a chodníků nebo o práce v lesích a parcích. Tomu by mohla odpovídat i naše teorie o stavbě schodiště coby moderní hladové zdi.

 

Nouzové práce v době krize

Pustili jsme se do pročítání všech zmínek o nouzových pracích v Praze a nejbližším okolí v nejrůznějších periodikách. Zdrojů, ze kterých se dalo čerpat, byla spousta, například Věstník hlavního města Prahy, Lidové noviny, Pražský Merkur, Večer, Venkov, Salon, Národní listy, Rudé právo, Dorost, Expres, Pestrý týden, Mladý svět a další.

Trochu jsme se obávali, že v novinách, zvláště těch pražských, nemusejí být práce na tomto schodišti zmíněny, neboť v době třicátých let ještě jižní část Krčského lesa nebyla součástí hlavního města. Hranice takzvané Velké Prahy tehdy Krčákem procházela na úrovni Masarykových domovů (dnešní Thomayerovy nemocnice) a Kunratice byly k Praze připojeny až v roce 1968.

Spoléhali jsme ovšem na jeden z používaných názvů těchto schodů. Vzhledem k tomu, že jim někteří říkali Primátorské, bylo dost pravděpodobné, že se stavbou bude mít co do činění právě Praha pod vedením primátora Karla Baxy. A Krčský les, ačkoliv pomyslně rozdělený, byl i tak brán jako jeden celek, kam na nedělní výlety mířily davy Pražanů.

 

Primátorské schody nebo Primátorská stezka?

Ať jsme ale hledali sebedůkladněji, nenašli jsme jedinou zmínku o Primátorských schodech. Narazili jsme však na něco, co naši teorii alespoň zčásti potvrzovalo: 24. března roku 1934 v novinách Expres vyšel krátký článek, který zmiňuje nouzové zalesňovací práce v okolí Prahy a také právě dokončovanou Primátorskou stezku v Šárce u Dejvic.

 

 

Tato stezka v Divoké Šárce existuje dodnes, a tak alespoň víme, kde se vzal její název. Práce byly totiž organizovány hospodářským odborem hl. m. Prahy. I samotný primátor Baxa se zasloužil o realizaci různých stavebních projektů a podporoval nouzové práce během krize. Na něj v roce 1937 navázal také nový primátor Petr Zenkl, přičemž takzvané „Zenklovy pracovní kolony“ fungovaly již od počátku třicátých let.

Hodnotnou informací pro nás je rovněž zmínka o Krčáku, v článku se totiž píše: „V Kunraticích jsou opravovány a nově zřizovány cesty pro obecenstvo, a to hlavně v těch lesních částech, které nemohly býti dosud z důvodů pěstebních obecenstvu volně přístupny.“

Že by byly schody postaveny v rámci těchto úprav lesů na parky pro pražské obecenstvo? Rozhodli jsme se ještě více zaměřit na opravy cest, zalesňování a další aktivity IV. oddělení hospodářského odboru hl. m. Prahy, které tyto akce realizovalo.

 

Záhada skrytá v Modřínové aleji

Ve chvíli, kdy už jsme si mysleli, že naše Primátorské schody možná nebudou v kontextu celé Prahy a všech lesních prací až tak významné, jsme ho našli – článek, který konečně potvrzuje realizaci záhadného schodiště v Krčském lese. Malá zprávička v pravém dolním rohu druhé stránky Národních listů, které vyšly 27. září 1935.

A tak ho máme. Jasný důkaz o výstavbě našich schodů. V průseku „Modřínová alej“ v Kunratickém lese se zřídí schodiště. O modřínové aleji jsme sice nic nevěděli, ale v třicátých letech zde už modříny skutečně stály.

 

 

Konečně jsme u přesnějšího termínu. Vzhledem k tomu, že zmíněný článek vyšel na konci září a už v listopadu 1935 zde byla pořízena fotografie nastávající paní Novákové, musely být schody vystaveny v říjnu nebo listopadu 1935. Měsíc a půl by na stavbu měl teoreticky stačit, případně se na schodech mohlo pracovat již v době, kdy byl článek v Národních listech publikován. Anebo se schodiště teprve dokončovalo, když se na něm nechala zvěčnit paní Nováková.

Existenci „Modřínové aleje“ nám později potvrdil i nadlesní, pan Josef Holeš z Lesů hl. m. Prahy. Dnes už zhruba staleté modříny lemují cestu, která vede severně od schodů a propojuje dvě asfaltové trasy.

 

Pojďme si to shrnout

Vše do sebe zapadá. Na mapě z roku 1935 schody zaznačeny nejsou, článek ze září stejného roku mluví o zřízení nového schodiště v Krčském lese. Už v listopadu se na čerstvě dokončené stavbě fotí babička pana Nováka. A následuje rok 1936, schody stojí, na mapě již zaznačeny jsou a přibývá spousta dalších fotek.

Také jsme zjistili, že se schodům neříkalo Primátorské po primátorovi Petru Zenklovi, ale po Karlu Baxovi, po němž byla pojmenována i Primátorská stezka.

I tak jsme si ovšem chtěli ověřit, že schody byly dokončeny skutečně do závěru roku 1935. Prošli jsme proto další články v Národních listech, kde se mluvilo o úpravách Kunratického/Krčského lesa. Ještě v říjnu například vyšel další článek, jenž referoval o probíhajících opravách cest, vysazování nových stromů a plánech na úpravy studánek.

V textu vydaném 18. března 1936 jsme nalezli další zmínku o Primátorských schodech v Kunratickém lese: „Výstupní schodiště z údolí do ‚Modřínové aleje‘ je vkusným vstupem do míst, která budou radostně vyhledávána všemi Pražany.“

 

 

Jsme tedy u konce. Konečně se nám podařilo rozlousknout záhadu tajemného betonového schodiště v Krčáku.

Až příště půjdete do Kunraticko-michelského lesa na procházku, budete již vědět, co bylo smyslem této 85 let staré stavby a jaká je její historie.

Děkujeme, že jste si náš příběh přečetli. Budeme moc rádi, když se článek rozhodnete sdílet třeba na sociálních sítích a dáte o něm vědět i dalším fanouškům Krčského lesa.