Krčák žije – rozhovor s Antonínem Panenkou

Legendární fotbalista Antonín Panenka se po letech vrací do míst, která formovala jeho kariéru i vzpomínky. V rozhovoru otevřeně mluví o proměně Krče, dnešním fotbale i vlastní životní bilanci – s nadhledem, humorem i typickou přímočarostí. Nechybí ani pohled na Bohemku, slavnou „dloubanou“ a to, co by dnes udělal jinak.

1) U Krčáku se setkáváme po sedmi letech, tentokrát v budově Roztyly Plaza. Okolí Krčského lesa se v posledních letech výrazně zlepšuje. Co na tyto změny říkáte jako ten, kdo sem chodil trénovat?


Krčák si pamatuji z dětství ještě jako periferii Prahy, nebylo tu skoro nic. To jsme se sem s kamarády z Vršovic chodili schovávat, tajně jsme tu kouřili, protože před barákem by nás chytili rodiče. Pak jsme sem jezdili trénovat s Bohemkou, a když to okolí vidím dnes, líbí se mi. Hodně to tu prokouklo, zlepšuje se to tu.

2) Okolí Krčského lesa, především v lokalitě Roztyl, se bude ještě rekultivovat. Vracíte se sem občas i teď, když už nejste z Prahy?


Když jedu do Prahy, tak sem někdy vezmu psa na procházku. Je tu příroda, ale zároveň je odsud blízko do centra. Dobře se sem dostává autem i MHD, ale je to vkusně zasazené do přírody, mám to tu rád a nemám to daleko.

3) Co se u vás změnilo za těch sedm let od našeho posledního rozhovoru? Stále kopete za Amforu a starou gardu Bohemky?


No samozřejmě už jsem míň pohyblivý, ale starou gardu stále s Karlem Dobiašem organizujeme, takže když se to sejde, nechybíme na žádném zápase. Hlava by chtěla, nohy říkají ne. Převlékneme se, jdeme na hřiště, ale už se tam spíš jen ukážeme. Oceníme, že se lidi přišli i po takových letech podívat. To prostředí je pro nás motor, máme pro co žít. Za Amforu taky ještě nastoupím, taky s Horstem Sieglem hrajeme v jeho mančaftu Sigi, ale on dá za dva měsíce 40 zápasů! Takže hraju, už málo, ale jsem šťastný, když jsem zase na hřišti.

4) Vadilo vám někdy, že jste spojovaný „jen“ s Vršovickým dloubákem? To je samozřejmě fenomén, ale lidé málo znají ty vaše kličky, skvělou kontrolu míče, přesné přihrávky – byl jste technicky velmi dobře vybavený záložník.


Nevadí, a je jasné, že kdybych tu penaltu takhle nekopal, tolik lidí by mě neznalo. Proslavila mě i za hranicemi a je vlastně slavná po celém světě, kde ji po mně i pojmenovali. Nedávno o ní taky vznikla písnička, Xavier Baumaxa mě pozval i na křest. Já jsem se vždycky snažil hrát pro lidi, ať je fotbal baví, ukázat jim nějakou herní myšlenku, techniku, pak si mají o čem povídat v hospodě u piva. No a tahle penalta to všechno přehlušila, ale je to tak, byl jsem ofenzivní záložník, kterého víc než jeho hra proslavil pokutový kop.

5) V posledním rozhovoru jsme řešili i systém ligy, tenkrát byl úplně na začátku. Co mu říkáte dnes? Má to cenu? Hlavně ta střední skupina, dřív klidný střed, dnes tzv. „skupina o ničem“.


My jsme jedna z mála zemí s touto nadstavbovou částí a mně osobně se to nelíbí. Základní část ligy je dobrý systém, dvoukolový, doma – venku, podzim – jaro. Tam je ta poctivá dřina hráčů a výsledek by měl být tímto daný. Nadstavba je pak výhoda jen pro ty kluby, co jsou na tom hůř – mají další šanci se zachránit… Ale hraje se to velmi rychle během pár týdnů a lepší týmy ztrácí výhodu, že se zatím umístily líp. Takže to lepší tým může potopit. No a ta střední skupina? Tam dohrávat je zbytečné, těm bych dal dovolenou…

6) Také jste zmínil, že fotbal dnes velmi zrychlil. Co byste dnes v tomto směru změnil?


On se nejen zrychlil, ale hlavně „zagresivnil a zuniverzálnil“. A to jsou atributy přinášející to, že je v té dnešní hře málo fotbalovosti. Výhodu mají siloví, fyzicky zdatní hráči, takže silný a rychlý má větší šanci a nemusí mít ani tu kvalitu na míči.

7) Dneska jsou hráči mnohdy primadony. Co by naopak ta současná generace hráčů v porovnaní s dobou, kdy jste hrál ligu, nezvládla?


Velký rozdíl je dneska to simulování, filmování. Za nás bylo cennější ten střet ustát nebo se o to aspoň snažit, udělat pro to něco. Teď se fotbalisti při prvním dotyku skácejí, vím, že to občas hodně bolí, ale myslím, že ten jejich projev je většinou neadekvátní té situaci.

8) Když se ohlédnete, udělal byste dnes něco jinak?


Ono se k tomu s odstupem těžko vyjadřuje, my nemohli cestovat, jak jsme si přáli, hráči teď mají výhodu, že můžou v hodně mladém věku odejít za fotbalem do zahraničních klubů. Tady se čekalo, až bude mít hráč skoro po kariéře, a pak ho pustili ven. Dneska takový fotbalista snadno tu rodinu výdělkem zajistí… ale myslím, že jsem měl hezčí a krásnější mládí než hráči dneska, to bych neměnil… i když dnes by se můj styl asi neuplatnil, ale tenkrát jsme hráli vrcholový fotbal, i když ty podmínky byly jiné.

9) Co říkáte na nový Ďolíček? Stadion typu bonboniéra, po vzoru toho v La Boca v Buenos Aires.


Já si přeju, aby byl už dostavěný, ale jsem v tomhle směru opatrnější, viděl jsem už tolik projektů a návrhů za ty léta, že tomu uvěřím, až se bude stříhat páska. Tak snad se toho dožiju.

10) Jak hodnotíte vedení klubu a dnešního majitele Bohemky?


Dariusz Jakubowicz klub převzal v žalostném stavu, Bohemce hrozil zánik, a on tím svým vstupem Klokanům samozřejmě velmi pomohl, Bohemka naštěstí jede dál. Nedávno byla v předkole Evropské konferenční ligy, zahrála si v Norsku. To je výsledek práce hráčů na hřišti, trenéra Jardy Veselého i celého realizačního týmu. Teď se Bohemce nedaří, fanoušci mu to vyčítají, ale podívejme se do historie – jeden rok má tým třeba pohár i ligu, dá „double“, a pak se nedaří a hned se vyhazuje trenér. Tak to ve fotbale je, to patří k životu toho klubu, ale mnohdy si tím nepomůžete, třeba když na to nemáte mančaft.

11) Jak poháry zopakovat?


V našich podmínkách je to těžké, chcete si koupit do týmu hráče, ale přestup nejde, jiný takový hráč není… Pak to, že má trenér plán a vizi, je mu k ničemu, když není nikdo, kdo by to uměl zahrát. Tak se hraje s tím, co máte. Taky je tu hodně hráčů z ciziny, kteří nejsou na výrazně lepší úrovni než naši, a myslím, že je škoda, že je tím obírají o možnosti. Z ciziny by měli přicházet takoví hráči, kteří ty naše domácí kvalitou předčí.

12) Od vaší legendární penalty z Bělehradu uplyne letos 50 let. Oslavíte to?


Oslavy už probíhají, zlato tenkrát získalo Československo, a tak slavíme i za hranicemi. Teď jsme byli v Bratislavě, kam nás pozval slovenský prezident, a samozřejmě pozvánka přišla i z Pražského hradu, tak nás ještě čeká slavnostní setkání s prezidentem Petrem Pavlem.

13) Pojďme skončit optimisticky. Dočká se Bohemka druhého titulu mistra ligy? 


S novým stadionem by bylo hezké zahrát si evropské poháry, a k tomu vyhrát doma ligu? Samozřejmě by to k tomu pěkně sedělo!