15. století: Husitské války
Tuhý chlad a sníh sehrály v Krčáku klíčovou roli už za husitských válek. V prosinci 1420 pražští husité obléhali Nový hrad u Kunratic, strategickou pevnost krále Václava IV., a v lednu 1421 ho dobyli, přestože silné mrazy komplikovaly všechny aktivity. Jak popisuje archeolog Tomáš Durdík: „Zima však byla třeskutá, a tak nemohli mít běžné přístřešky z větví, stany nebo něco takového. Museli si vyhloubit zemnice – dřevěné chaloupky, zahloubené kvůli teplu do terénu.“ Klimatolog Ladislav Metelka dodává, že tehdejší pokles teplot v Evropě, směřující k Malé době ledové, dělal zimní počasí obzvláště náročným. Více o dobití Nového hrádku si můžete přečíst v našem dalším článku.
Zřícenina Nového hrádku z leteckého pohledu, autor: Vosadron.cz
16. a 17. století: Malá doba ledová a třicetiletá válka
V 16. a 17. století, během vrcholu malé doby ledové, v Krčáku tuhé zimy s extrémními mrazy a dlouhými sněhovými pokrývkami významně ovlivňovaly hospodaření a život obyvatel. Podle historických přehledů z té doby, jako je studie o pražských lesích, se v Kunraticko-michelském lese provozovala lesní pastva dobytka i v zimě, což bylo nouzové opatření proti hladu způsobenému neúrodou po chladných obdobích. Během třicetileté války (1618–1648) vojska ničila lesní porosty těžbou dřeva na palivo, což vedlo ke zpustnutí oblasti. V roce 1680 zasáhla Kunratice morová epidemie, zesílená tuhými zimami předchozího roku, které oslabily obyvatelstvo podvýživou – kroniky popisují, jak chlad v letech 1679–1680 předcházel nákaze, při níž v Kunraticích a okolí zemřelo mnoho obyvatel.
18. století: Zamrzlé rybníky a první kroniky
V 18. století byly zimy v okolí Prahy 4 často extrémně chladné, s teplotami klesajícími hluboko pod nulu. Podle klementinské teplotní řady patřila například zima na přelomu let 1798 a 1799 k těm nejstudenějším s průměrem okolo -5 °C. Kunratice tehdy byly venkovskou obcí obklopenou lesy a rybníky, jako byl například Dolnomlýnský rybník neboli Mlejňák. Ten zamrzal každou zimu a sloužil ke sběru ledu, který se uskladňoval v ledárně a v teplejších měsících používal k chlazení.
Zima tehdy opravdu formovala každodenní život. Školní kronika z Kunratic popisuje založení školy v roce 1736 v provizorní budově: „Školu umístil Golč do vrchnostenského baráku čp. 14. Byla v něm několik desetiletí; malá nizounká místnost, v ní čtyři tabulová okna, 8 dlouhých lavic, černá tabule. Učitel měl ještě k dispozici komoru a stáj.“ Topení zajišťovala stará kachlová kamna. Stačí si jen představit, jak se děti třesou v chladné třídě, a jde z toho mráz po zádech.
Mapa Prahy z roku 1757. Zdroj: Ehrhardt, J.J. , Plan der Bataille beÿ Prag, s. 439
19. století: Bruslení na Šeberáku
V 19. století se Kunratice držely své venkovské podoby, s rybníky jako Šeberák či Mlejňák, které se v mrazech měnily v přírodní kluziště. Bruslení v Krčáku se stalo populární zábavou, podobně jako třeba na Vltavě v centru Prahy. Školní kronika zachycuje otevření nové budovy v roce 1885: „29. 9. byla otevřena a vysvěcena nová školní budova za velmi nepříznivého počasí, deštivého a studeného dne.“ A topení? V zimě se topilo dřevem, což způsobovalo nedostatek tepla v chladných měsících.
Začátek 20. století: Válka, mrazy a ledárny
První desetiletí 20. století přinesla chladnější zimy s extrémy až -20 °C. Během první světové války se v Kunraticích nevyučovalo: „V době války se v zimě dlouhý čas nevyučovalo následkem nedostatku paliva.“ Pamětní kniha z roku 1932 mluví o dlouhé zimě: „Zima byla neobyčejně dlouhá a mrazivá, sníh ležel až do dubna.“ Na Šeberáku se v roce 1933 začal sbírat led pro ledárny, kde sloužil k chlazení piva nebo masa. V roce 1937 tu dokonce postavili samostatnou ledárnu v hrázi rybníka, která fungovala až do 50. let. Mrazy v roce 1935 přerušily probíhající stavební práce na škole. Les se stal místem zimních procházek, bruslení a hokeje – rodinné výlety na zmrzlý Šeberák byly hitem.
Obzvláště tuhá zima panovala v roce 1929: „V polovici února byly v obci naší tak veliké mrazy (až -27,5), že voda ve studních zamrzala, zvěř a ptactvo hynuly. Zajíci z hladu mnoho ovocných stromů poškodili. Množství ovocných, lesních a okrasných stromů zamrzlo. V obecním sadě Na pastvišti polovice ovocných stromů byla mrazem poškozena. V alejích skoro všecky švestky pomrzly. Kromě těch zvláště hrušně a ořešáky vykazovaly velikou škodu. Následkem ztížené dopravy na železnicích nastal nedostatek uhlí, takže v obci naší v mnohé rodině byla veliká nouze o ně.“
40. léta: Mrazy, válka a nedostatek uhlí
Čtyřicátá léta byla poznamenána válkou a tuhými mrazy. Kronika z roku 1940 popisuje, jak se kvůli nedostatku uhlí střídaly školní budovy: „Od 28. 10. do 20. 12. se polodenně střídaly obecná a hlavní škola.“ V roce 1941 a 1942 se vyučování omezovalo nebo rušilo pro stejný důvod. Po válce, v roce 1946, se prodloužily vánoční prázdniny: „Pro nedostatek uhlí prodlouženy do 7. 1. 1947.“ Extrémní zima 1947 paralyzovala dopravu v Krči, a porucha topení přerušila vyučování i v roce 1949.
II. Potůčkův rychlobruslařský memoriál na rybníku Šeberově u Kunratic; datace: 1930 až 1959; zdroj: František Illek, eSBÍRKY
50. a 60. léta: Sněhové závěje a výpadky
Padesátá a šedesátá léta přinesla tuhé zimy s tlustými sněhovými pokrývkami. Kronika z roku 1956: „Zima byla tuhá, sníh napadl v prosinci a ležel až do března, což ovlivnilo dopravu do Prahy.“ V roce 1958 teploty klesly pod -20 °C. Školní záznamy v roce 1960 dokonce mluví o sněhu zafukujícím.
70. a 80. léta: Uhelné prázdniny a výpadky proudu
Během těžkých zim 20. století v Československu byly často vyhlašovány tzv. uhelné prázdniny, kdy školy zůstávaly zavřené kvůli nedostatku uhlí na vytápění. Například po extrémním poklesu teplot na Silvestra 1978 z 15 °C na -20 °C byly tyto prázdniny vyhlášeny od 8. ledna do 29. ledna, trvaly tři týdny a vedly k zrušení jarních prázdnin, aby se dohnala zameškaná výuka. Kunratická kronika z roku 1985 popisuje: „Extrémní mrazy v lednu způsobily výpadek proudu na tři dny.“ Stejný rok kvůli nízkým teplotám přinesl epidemii chřipky.
Současnost
Dnešní zimy v Krčáku jsou oproti minulosti mírnější a kratší vlivem klimatických změn, což podle dat Českého hydrometeorologického ústavu přináší méně dní se sněhovou pokrývkou a vyšší průměrné teploty v zimním období – sněhová sezóna se oproti minulému století zkrátila přibližně o 25 dní. Přesto si Krčský les zachovává své zimní kouzlo jako ideální místo pro procházky, běžky nebo pozorování divoké zvěře, která se v chladu ukrývá v hustém porostu, a nabízí klidné útočiště pro milovníky přírody i v městském prostředí.
Pokud máte historické zimní fotky nebo zajímavé příběhy z Krčáku, pošlete nám je na e-mail info@krcakzije.cz.
