42. ročník otevírání studánek v Krčském lese (složeném z lesa Kunratického a Michelského) se v roce 2023 uskuteční v sobotu 22. dubna. Trasa začíná ve 12:30 v ulici Na Knížce. Minulý ročník se uskutečnil po dvouleté pauze a sešli se pravidelní účastníci, ale i řada nových tváří. Zazpíval sbor děvčat ze ZUŠ Dobřichovice, Adam Vítek popovídal o zapomenuté historii mokřad Rybízárna a zájemci se seznámili s novou úpravu dolního pramene, který má díky školákům z družiny paní učitelky Zlonické nový dřevěný domeček, pod kterým vyvěrá.
Tradice otevírání studánek pochází už z osmdesátých let minulého století, poprvé se průvod konal konkrétně 26. dubna roku 1980. Tímto článkem si můžete připomenout toto krásnou kunratickou tradici a dozvědět se něco více o minulosti i současnosti studánek v Krčském nebo – chcete-li – Kunraticko-michelském lese.
Studánkový dědeček
Ještě před tradicí samotnou je třeba zmínit jednu zásadní osobu – tou je pan Eduard Ureš. Nejenom s otevíráním studánek, ale hlavně se studánkami samotnými, není totiž dodnes nikdo spojován více než právě pan Ureš, známý také coby „studánkový dědeček“ nebo také „studánkový rytíř“. Ten se o studánky v Krčském lese staral už několik let před prvním ročníkem jarního otevírání.
O studánky v Krčském lese i na dalších místech v Praze se začal zajímat v roce 1975, kdy se s rodinou přestěhoval do hlavního města. Za svůj život jich nalezl stovky, u spousty zajistil průzkum vod a řadu z nich hlavně zprovoznil nebo upravil. A vzhledem k tomu, že bydlel v ulici Novodvorská v Praze 4, měl to do Krčáku kousek.
Jak to všechno začalo
Samotná tradice otevírání studánek vznikla vlastně tak trochu náhodou. Práce pana Ureše totiž postupně inspirovala i další obyvatele z Krče a Kunratic. Ti se k němu přidávali a pomáhali mu s údržbou studánek. A jak se komunita rozrůstala, zvyšoval se také zájem o poznání historie a místní přírody. A tak byla založena tato tradiční jarní akce.
Účastníků každým rokem přibývalo a někteří se dokonce sjížděli i z dalších vzdálenějších měst. Akce spočívala ve společném průvodu, během kterého se zastavovalo u jednotlivých studánek. Součástí programu ale nebyl pouhý výklad o lese a historii studánek, ale také různá malá vystoupení, zpěv, recitace básní nebo hra na hudební nástroje.
Předávání klíče
Zajímavé také je, že směr pochodu byl původně opačný, než je dnes. Průvod začínal u nádraží Praha – Krč a končil u Kunratického mlýna. Už v té době byl součástí cesty výšlap ke zřícenině Nového hradu, který se nachází kousek nad studánkou Žofinkou. Od roku 1987 se ale směr cesty otočil a oslava začínala v Kunraticích.
V průběhu 80. let se také postupně zapojovalo více různých organizací – ať už základní školy, nebo místní Junáci a TJ Sokol, podíleli se však také členi Českého svazu ochránců přírody. V roce 1993 byl pak u zmíněné studánky Žofinky z rukou Krče do rukou Kunratic předán symbolický klíč k otevírání studánek. Zájem o akci stále narůstal. Ze společné procházky původně pro pár desítek lidí byla po pár letech rázem velká oslava vítání jara s několika stovkami účastníků.
Oblíbené studánky v Krčském lese
Ačkoliv se vám letos nepoštěstí vyrazit na společnou procházku, pojďme si alespoň touto cestou představit ty nejznámější studánky v Kunraticko-michelském lese.
Jednou z těch nejznámějších je studánka Urešova, pojmenovaná na počest studánkového dědečka pana Ureše. Původně však nesla název Myslivecká a bylo možné setkat se i s označením Lovecká. Tuto kameny obloženou studánku najdeme v jihovýchodní části Kunratického lesa, kousek nad Kunratickým mlýnem. Přesné umístění této i všech dalších studánek najdete v naší interaktivní mapě.
Další známou studánkou, kterou jsme již výše zmínili, je Žofinka. Tuto studánka s kulatou stříškou se nachází na trase cyklostezky A212. Situována je na kamenné cestičce, která je pár metrů od hlavní cesty přístupná po dřevěné lávce. Na místě se původně nacházela starší studánka, jejíž základy objevil pan Ureš, když koncem sedmdesátých let Žofinku stavěl. Původně se jednalo pouze o hlinitou jímku s gumovou hadicí, jež byla o pár let později předělána na betonovou jímku s kamenným stropem a cihlami v horní části.
V průběhu osmdesátých let byla ještě několikrát opravena a předělána. V současné podobě vyložené žulovými kameny, hluboké 62 cm a se stříškou ji známe až z devadesátých let. Znovu byla studánka, která se jmenuje po druhé manželce krále Václava IV. Žofii Bavorské, opravena začátkem nového tisíciletí. Někdy můžete zaslechnout i její druhý název – studánka pod Novým hradem.
Méně známe a zaniklé prameny
Východněji odtud leží dvě méně nápadné studánky, které se jmenují Pod jeslemi. Tyto studánky, nebo spíše prameny jsou ukryté hlouběji v lese, skoro až na jižní hraně konce porostu. Studánku zvanou Krychle můžeme objevit u toku Kunratického potoka přibližně 200 metrů jižněji od rybníka v Thomayerově nemocnici. Někteří možná narazili také na studánku pod názvem Matička příroda.
Kamenná studánka Habrovka ve svahu severovýchodně od Thomayerovy nemocnice je bohužel nefunkční, pravděpodobně proto, že je zanesená bahnem. Vyschlá je studánka Labutěnka, další krásná kamenná studánka ve tvaru malé jeskyně, kterou poblíž rybníka Labuť postavil pan Ureš. Málo známou je také dnes už zaniklá studánka Řeřišnicová, taktéž vybudována panem Urešem.
Studánka Václavka
Tou však asi nejznámější je studánka Václavka, pojmenována na počest krále Václava IV. Otvory, odkud původně vytékala voda, jsou již nefunkční a pramen vychází ze spodní části kamenné zdi. Ke studánce vede několik kamenných schodů a dřevěné zábradlí. V minulosti si sem pro vodu chodili lidé z blízkého okolí a poslední větší opravy se dočkala pravděpodobně v roce 1977. Na černobílem snímku výše se můžete podívat, jak Václavka vypadala v roce 1943.